Psychologické označení, často uváděné i pod anglickým názvem burnout, pro soubor potíží vznikajících při dlouhodobě nezvládaném pracovním stresu a chronickém přetížení, typicky v zaměstnáních s vysokou mírou odpovědnosti a častým kontaktem s lidmi. Jako odborný termín se dostalo do širšího povědomí ve sedmdesátých letech minulého století, kdy jej na základě své zkušenosti z pomáhajících služeb popsal americký psycholog Herbert J. Freudenberger. Projevuje se hlavně výraznou únavou a pocitem vyčerpanosti, zhoršeným spánkem, poklesem motivace a pracovního výkonu, podrážděností nebo sklíčeností a také větším odstupem až cynismem vůči klientům či kolegům, což může vést ke konfliktům i k uzavírání se do soukromí. Často se přidávají tělesné obtíže, například bolesti hlavy nebo vyšší náchylnost k běžným infekcím. V některých zemích, třeba ve Spojených státech amerických, může být tento stav posuzován jako problém související s výkonem povolání, přitom ale nejde o totéž co deprese, i když se mohou částečně překrývat. V praxi se někdy hodnotí pomocí standardizovaných dotazníků, například Maslach Burnout Inventory, a prevence obvykle vyžaduje jak lepší regeneraci a nastavení hranic, tak změny v organizaci práce a podporu na pracovišti.