Modernistický umělecký směr, nejvíce spojený s architekturou a plánováním měst, rozšířený v první polovině 20. století. Prosazuje myšlenku, že podoba stavby má vycházet hlavně z jejího využití a provozu, tedy že forma má následovat funkci, což často vede k jednoduchým tvarům, omezení ornamentu a práci s novými materiály jako sklo nebo železobeton.