Teologicko-politický směr spojený s francouzskou katolickou tradicí, shrnutý v dobové deklaraci francouzského duchovenstva, který omezuje přímou nadřazenost papeže. Za nejvyšší autoritu v církvi považuje všeobecný koncil a učí, že papežova rozhodnutí ve věcech víry jsou definitivně závazná až tehdy, když je jako celek přijme celá církev. V praxi to podporovalo větší samostatnost místní církve a také silnější postavení světské moci vůči Římu.