V tvarové neboli gestalt psychologii je zásadní důraz na celostní uspořádání: to, co prožíváme, se nám obvykle jeví jako hotový a smysluplný celek a teprve následně jej můžeme rozkládat na dílčí složky. Izolované elementy nejsou chápány jako původní základ psychiky, spíše vznikají jako výsledek umělého analytického postupu. Psychické dění má podobu přirozeně organizovaných struktur, v nichž části získávají význam hlavně díky vztahům k ostatním. Tento směr, spojený se jmény jako Max Wertheimer a Wolfgang Köhler, zdůrazňuje, že živé systémy mají tendenci spontánně vytvářet tvar a řád, což se promítá do toho, jak podněty vykládáme, jak uvažujeme a jak se rozhodujeme. Ve vnímání se to projevuje například tím, že podněty, které jsou si blízké nebo podobné, automaticky spojujeme do jedné figury.