V neuropsychologii označuje vyšší poznávací schopnost, která umožňuje z přijatých smyslových vjemů správně určit, co člověk vnímá, a přiřadit tomu význam, například poznat známý předmět nebo tvář. Když je tato funkce narušená, může se objevit agnosie, kdy člověk podnět vnímá, ale nedokáže ho spolehlivě identifikovat.