Výraz odvozený z lat. haesitare popisuje váhání a zadrhávání v mluveném projevu, kdy se naruší plynulost řeči a mluvčí se opakovaně zasekne už na začátku slova, typicky na první slabice. V logopedii se tento jev řadí mezi poruchy plynulosti blízké koktavosti.
V rétorice jde o postup, kdy řečník záměrně naznačí krátké zaváhání nebo hledání správného výrazu, aby působil spontánněji, vyvolal dojem rozpaků nebo zvýraznil význam následujícího sdělení.