Krátká japonská básnická forma, která se ustálila v období Edo jako samostatný žánr. Jde o tříveršovou miniaturu s pevně danou slabikovou strukturou, v součtu zhruba sedmnáct slabik, přičemž prostřední verš bývá nejdelší. Typické je zachycení prchavého okamžiku a práce s náznakem, často se objevuje i sezónní slovo kigo nebo výrazový předěl kireji. Tento typ básně je živý dodnes a rozšířil se i mimo Japonsko.