Jazykovědný pojem, jehož základ souvisí s řec. haplus ve smyslu jednoduchý a s příponou -logie. Popisuje jev, kdy se v řečovém proudu zkrátí tvar slova tím, že se vypustí jedna z těsně sousedících, často podobných hlásek nebo slabik, takže se odstraní jejich bezprostřední opakování. Může se uplatnit jak v rychlé mluvě, tak při dlouhodobém vývoji jazyka.