Pojmenování pro závěrečné období řeckého starověku, které následovalo po expanzi řeckého světa na východ a vyznačovalo se šířením řeckého jazyka i vzdělanosti a jejich prolínáním s místními kulturami, zároveň se tím myslí i charakteristická tvorba této éry, například v umění, literatuře a myšlení.
V lingvistice označuje výraz, ustálené spojení nebo slovotvorný prvek převzatý ze staré řečtiny, případně novotvar vytvořený podle starořeckých modelů, často se uplatňuje v odborných názvech a terminologii.