jazykovědný pojem pro situaci, kdy jeden výraz nemá jednotné skloňování, protože v jeho tvaroslovném paradigmatu se střídají tvary odvozené z různých kmenů a současně přebírá koncovky z více skloňovacích vzorů, jde tedy o smíšenou či kolísavou deklinaci, jev známý i z některých starších jazyků