V běžném smyslu jde o mezeru nebo výpadek, tedy stav, kdy je něco na určitou dobu přerušené a nedrží souvislou návaznost (například v činnosti, ději nebo v textu).
V anatomii a medicíně se tím myslí přirozený otvor či zářez v tělesné struktuře, jímž procházejí orgány nebo cévy, typicky některým místem v bránici.
V jazykovědě označuje situaci, kdy vedle sebe stojí dvě samohlásky bez oddělující souhlásky, často na rozhraní slabik, což může měnit výslovnost i rytmus řeči.