Řecký filozof a lékař, označovaný jako otec lékařství. Učil o čtyřech základních tělesných tekutinách (sanquis, cholé, melancholé, flegma), z nichž později vyšla typologie temperamentů (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik). Duševní onemocnění chápal jako důsledek nerovnováhy těchto tělesných šťáv v mozku. Popisoval a rozlišoval stavy jako paranoia, melancholie, hysterie, mánie, frenitis (akutní duševní porucha se zmateností) a parafrenitis (pomalu se rozvíjející duševní porucha). K léčebným postupům řadil venepunkci, dávidla, projímadla a podporu pocení. Zastával názor: „Koho nevyléčí léky, toho vyléčí příroda.“