Územní jednotka vymezená tak, aby měla uvnitř převážně shodné charakteristiky a jen malou vnitřní proměnlivost, přičemž vůči okolním oblastem se zřetelně odlišuje. Stejnorodost může vycházet například ze společných přírodních podmínek, podobné hospodářské struktury nebo jiných společenských rysů a tento typ vymezení se využívá v regionální geografii i při prostorových analýzách.