Imobilizér je elektronické nebo elektromechanické zabezpečovací zařízení vozidla, jehož účelem je zabránit neoprávněnému nastartování nebo uvedení vozidla do pohybu. Na rozdíl od autoalarmu nemusí na pokus o odcizení upozorňovat zvukovým či světelným signálem, ale přímo znemožňuje provoz vozidla.
U běžného elektronického imobilizéru se při pokusu o nastartování ověřuje oprávnění uživatele. U systémů s klasickým klíčem bývá v klíči zabudován transpondér nesoucí identifikační kód. Vozidlo tento kód načte a porovná s uloženými údaji
teprve po úspěšném ověření řídicí jednotka umožní spuštění motoru. Modernější systémy mohou používat bezklíčové ovladače nebo digitální klíče v mobilních zařízeních.
Podle konstrukce může imobilizér blokovat například elektronické řízení motoru, zapalování, přívod paliva nebo jinou část nezbytnou pro provoz vozidla. Současné systémy jsou zpravidla integrovány přímo do elektronické architektury automobilu a jejich funkce je propojena s řídicími jednotkami vozidla.
V technických předpisech je imobilizér vymezen jako zařízení určené k zabránění běžnému odjetí vozidla vlastní silou bez oprávnění. Pro konstrukci a schvalování těchto zařízení existují mezinárodní technické požadavky, například předpis OSN č. 162.