V pedagogice označuje zásadu, podle níž učitelé a vychovatelé volí způsob jednání a komunikace s každým žákem odlišně, protože vycházejí z jeho jedinečných osobnostních rysů a aktuálních možností. Bere se v úvahu například vývojová úroveň a tempo učení, dosavadní zkušenosti nebo momentální životní okolnosti, aby zvolená podpora i nároky byly pro daného jedince smysluplné a přiměřené.