Obecně jde o vlastnost jevu nebo prožitku, který se nedá věrně převést do slov ani přesně popsat, protože běžný jazyk na něj nestačí a uniká jednoznačné definici.
Ve filozofii jazyka a v teologii se tím míní hranice sdělitelnosti, kdy význam či zkušenost přesahuje pojmové vyjadřování, často se takto popisují mystické nebo spirituální prožitky, které lze spíš jen naznačit.
V estetice a umění může označovat kvalitu nebo dojem, který je obtížné racionálně uchopit a vyložit, divák jej spíše zakusí, než aby jej šlo vyjádřit přesnými termíny.