Způsob usměrňování jednání, kdy člověk přebírá normy a očekávání z okolí a začne je brát jako „své“, avšak spíše jen částečně. Vnitřní přijetí bývá pasivní a nedokončené, takže chování je motivováno hlavně vnitřním tlakem, pocity viny či studu nebo potřebou obstát před druhými, nikoli pevným přesvědčením, že je dané jednání skutečně správné a hodnotné.