Německý filosof období osvícenství a klíčová osobnost klasické německé filozofie, považovaný za jednoho z nejvlivnějších evropských myslitelů. Je zakladatelem kritické filozofie a proslul zejména spisy začínajícími názvem Kritika, například Kritika čistého rozumu a Kritika praktického rozumu, v nichž rozebírá hranice lidského poznání i základy mravního jednání. Jeho pojem autonomie a formulace kategorického imperativu výrazně ovlivnily moderní etiku i způsob, jakým se v novověku uvažuje o rozumu.