V antickém Římě šlo o žalář, tedy místo určené k zadržování osob v nesvobodě, typicky před soudním projednáním nebo před vykonáním uloženého trestu, často ve velmi stísněných podmínkách.
V dřívější školní praxi se tím označovalo kázeňské zadržení, při němž byl provinilý žák na určitý čas izolován a uzamčen v prostorách školy jako postih za závažné porušení školních pravidel.