Umělecký směr, který do běžných výrazových prostředků přináší jako hlavní složku pohyb a tím posouvá dílo od statického obrazu k dění v čase. Využívá skutečný pohyb prvků nebo alespoň jeho optickou nápodobu, někdy i za pomoci mechanických principů, světla či proměnlivých podmínek prostředí, takže výsledný dojem se může měnit podle situace a pohledu diváka.