Kinhin (jap. 経行, „meditace v chůzi“) je praxe zenového buddhismu, při níž se mezi obdobími sedové meditace zazen chodí pomalu a vědomě, často v kruhu v meditační hale. Krok se rytmicky váže na nádech a výdech, pozornost zůstává u držení těla, kontaktu chodidel se zemí a vznikajících myšlenek bez jejich rozvíjení. Ruce se obvykle drží v mudře šašu před břichem, někdy v gasshó, pohled je sklopený a zachovává se ticho. Smyslem je udržet kontinuitu meditace i v pohybu, uvolnit tělo po sezení a přenášet bdělou přítomnost do běžných činností. V češtině bývá nesklonné, někdy se skloňuje jako hrad (kinhinu, kinhinem).