Individuálně utvářené a v praxi použitelné uspořádání poznatků v mysli člověka, tedy mentální modely a schémata, která fungují jako rámec pro přijetí a začlenění nových informací a jejich propojení s dosavadní zkušeností. Tyto struktury zároveň ovlivňují, jak podněty vykládáme, co si zapamatujeme a jak získané poznání dokážeme uplatnit, přičemž se učením průběžně proměňují.