(lat.) Ve filozofii vědy je to stanovisko, podle něhož i přes existenci dílčích hierarchií mezi vědami vede důkladné zkoumání vztahů mezi teoriemi k tomu, že vznikají kruhové vazby: vyjdeme-li z určité teorie a sledujeme řetězec jejích předpokladů, po konečném počtu kroků se vrátíme zpět k téže teorii, od níž jsme původně začali.