Filozofický pohled, který vychází z představy, že člověk a vesmír tvoří jeden provázaný celek, a že vnitřní život jednotlivce je v neustálém vztahu k realitě, v níž žije. Z tohoto rámce se odvozuje také vesmírně pojatá etika, často s náboženským zabarvením, která zdůrazňuje úctu k řádu světa, odpovědnost vůči přírodě i druhým lidem. V českém prostředí se tato myšlenková linie objevovala i v debatách o výchově a škole, například u Emanuela Rádla v jedné z jeho meziválečných pedagogických úvah.