Ferdinand Kratina (1885–1945) byl brněnský psycholog a univerzitní pedagog, patřící k představitelům české celostní a tvarové psychologie. Ve své odborné práci se zaměřoval především na eidetickou vlohu a na typologii osobnosti. V roce 1933 se habilitoval a jako docent psychologie přednášel na brněnských vysokých školách, mimo jiné v Psychologickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, na Škole vysokých studií pedagogických a na Pedagogické akademii. Působil také v redakčním okruhu brněnského časopisu Psychologie. Před nástupem na vysoké školy učil na různých středních školách, na univerzitě vystudoval němčinu, francouzštinu, filozofii a psychologii a nejdéle vyučoval na gymnáziu v Olomouci. Ve svých synteticky pojatých psychologických pracích rozvíjel osobité koncepce a byl ceněn pro přesný a vytříbený odborný styl. K jeho knižním publikacím patří: Problém o podvědomí duševna v soudobé psychologii (disertační práce, 1926), Eidetická vloha u mládeže (1930), Studie z tvarové psychologie (1932), Úvod do celostní a tvarové psychologie (1935), Osobnost (1941), Typ a typologie (1942) a posmrtně vydaná Psychologie (1947). Je také autorem psychologických hesel v Dodatcích Ottova slovníku naučného a v Pedagogické encyklopedii I–III (1938–1940). Přeložil např. Émile Durkheim: Pravidla sociologické metody (1926).