Latinské podstatné jméno ženského rodu (1. deklinace) pro jazyk, tedy svalový orgán v dutině ústní podílející se na chuti, tvorbě hlásek i polykání. V klinické a stomatologické terminologii se používají také popisné názvy některých stavů, například Lingua accreta při srůstu jazyka se spodinou úst, Lingua bifida u rozštěpu jazyka, Lingua geographica pro mapovitý vzhled s nepravidelně se měnícími plochami na povrchu nebo Lingua hirsuta, kdy povrch působí srstnatě kvůli nadměrnému prodloužení papil.
V přeneseném významu může označovat i jazyk jako řeč nebo jazykový systém, tedy prostředek dorozumívání, například ve spojení lingua Latina pro latinu.