Psychoterapeutický směr formulovaný Viktorem Emanuelem Franklem, vycházející z předpokladu, že pro duševní zdraví je klíčové zakoušet vlastní život jako smysluplný. Terapeut společně s klientem hledá konkrétní významy, hodnoty a cíle, které mohou pomoci při existenciální prázdnotě a při potížích označovaných jako noogenní neuróza. V dějinách psychoterapie se tento přístup obvykle řadí k významným vídeňským školám a je dávána do souvislosti s psychoanalytickou tradicí. V praxi se používají i specifické techniky, například paradoxní intence u některých úzkostných nebo obsedantních obtíží.