Latinské ženské podstatné jméno odvozené od slovesa lucere, tedy svítit, označuje doslovně světelnou jasnost a v přeneseném smyslu i duševní čirost, kdy je člověk bdělý a plně si uvědomuje dění kolem sebe.
V odborném jazyce psychologie a medicíny se tímto výrazem popisuje lucídní stav, tedy období zřetelného a nezkaleného vědomí, kdy je myšlení jasné a orientace zachovaná, někdy i jen přechodně u nemocných.