Záměrný jazykový postup, při němž autor nebo mluvčí vědomě kombinuje a prokládá svůj projev prvky z více jazyků a zároveň vytváří „pocitově cizí“ tvary, například tím, že k domácím slovům připojuje napodobené cizojazyčné přípony či koncovky. Často se používá jako stylový prostředek, třeba k nadsázce, parodii nebo k vyvolání komického dojmu.