V běžné řeči jde o sklon k velikášství, kdy člověk nerealisticky nadhodnocuje vlastní schopnosti, zásluhy nebo plány a má potřebu působit velkolepě. Označení má původ v řečtině, kde megas vyjadřuje něco velkého.
V psychologii a psychiatrii se tím míní stav, při němž se objevují grandiózní představy až bludy, například pevné přesvědčení o vlastní výjimečnosti, moci nebo zvláštním poslání navzdory realitě. V praxi se na to často pohlíží spíš jako na příznak, který doprovází manické či psychotické poruchy, než jako na samostatnou diagnózu.