V zubním lékařství jde o označení pro část zubu nebo směr, který je obrácený ke středu zubního oblouku, tedy k pomyslné středové linii čelisti. Typicky se tím popisuje plocha na zubu, která je na straně bližší k předním zubům a sousednímu kontaktu, a pojem se používá při určování polohy kazu, výplně nebo při plánování posunů zubů. Protikladem je distální orientace.