V klinické psychologii a psychiatrii se tím označuje přehnaný, obtížně ovladatelný strach ze situace, kdy člověk zůstane sám a bez kontaktu s druhými, často spojený s úzkostí, panickými projevy a vyhýbáním se osamění. Pojem vychází z ř. monos ve významu jediný a obvykle se řeší psychoterapií, někdy i ve spojení s dalšími úzkostnými potížemi.