Ve starověkém Řecku šlo o kněze, který vedl obřady přístupné pouze úzkému okruhu zasvěcených, ve středověku se tak označovaly duchovní (náboženské) hry hrané při významných církevních slavnostech v chrámu nebo na jeho průčelí, výraz se užívá i pro záhadu či tajemství, pro tajuplnost, a rovněž pro tajné učení určené jen vyvoleným.