Nahuatl (též náhuatl, česky i nahuatlština) je souhrnné označení pro skupinu příbuzných uto-aztéckých jazyků z aztécké větve, jimiž mluvili Nahuaové ve středním Mexiku včetně Aztéků. Klasický nahuatl byl v 15.–17. století správním a literárním jazykem Aztécké říše a raného koloniálního období a je doložen rozsáhlými texty psanými latinkou. Současné variety mají v Mexiku status národních domorodých jazyků a užívají je statisíce až více než milion mluvčích podle vymezení. Typická je aglutinace, bohatá derivace a hláska tɬ, známá i z toponym. Název se vykládá jako znělý nebo srozumitelný jazyk. Z nahuatlu pocházejí mezinárodní slova, např. čokoláda, rajče, avokádo, kojot či ocelot.