Filozofické či přírodně orientované stanovisko, které přisuzuje přírodě mimořádný význam a chápe ji jako vnitřně živý, až duchovní celek, ne pouze jako mechanický souhrn jevů. Často se tím zdůrazňuje jedinečnost přírody a její vlastní „vnitřní princip“ podobně jako v panteisticky laděných pohledech.
Umělecké a literární hnutí usilující o co nejvěrnější, místy až „dokumentární“ zachycení reality včetně nepříjemných a všedních stránek života. Typicky se opíralo o představu, že člověka výrazně formuje prostředí a společenské podmínky, a výrazně se prosazovalo v době kolem přelomu století, například v prózách inspirovaných Émilem Zolou.