Zvyklosti (habity) jsou činnosti a úkony, které se díky opakování zautomatizovaly a člověk je vykonává s určitou mírou vycvičenosti až „dokonalosti“. Jde o ustálené vzorce jednání, jež v sobě nesou i motivační složku: jakmile si takový vzorec osvojíme, máme sklon dělat danou věc znovu a znovu stejným, zafixovaným způsobem. Právě tato tendence ukazuje, že zvyklosti mohou působit jako pohnutky, tedy jako příčiny našeho chování i prožívání.\n\nNejčastěji se utvářejí nácvikem a cvičením, mohou však vzniknout také bezděčně, tedy nejen záměrně. Podle společenské hodnoty je rozlišujeme na žádoucí a nežádoucí. K žádoucím patří například pořádkumilovnost, přiměřená péče o osobní hygienu, sociabilní chování nebo zdravý životní režim. Nežádoucí zvyklosti (zlozvyky) zahrnují například nešetrnost, nepořádnost, nadměrné pití alkoholu vedoucí k závislosti, nikotinismus či závislost na drogách.\n\nSprávné a odborně přesné zachycení zlozvyků, nežádoucích sklonů (to jest tendencí k projevování určité aktivity) a případně i defektů člověka předpokládá dobrou znalost psychopatologie. Konkrétní záznam může být formulován například takto: zlozvyky – lhavost, kouření, krádeže, cucání prstu, používání parazitních (výplňových) slov, užívání drog, nadměrné užívání alkoholu a tak podobně, nežádoucí sklony – k podvodům, absentérství, neurotizaci, trémě, ke komplexu méněcennosti a k nevhodným kompenzacím tohoto pocitu, k negativismu, snadné únavnosti, k agresivitě a tak podobně.\n\nMožnost přetvářet nebo měnit silně zafixované zvyklosti se s věkem obvykle zmenšuje, říkáme, že jednání člověka se stává rigidnější, tedy „tuhší“. Současně však existují mezi lidmi v této oblasti výrazné individuální rozdíly.