Historická geologická teorie, která vysvětlovala vznik hornin i utváření zemského povrchu ději probíhajícími ve vodním prostředí, zejména chemickým vysrážením a mechanickým ukládáním materiálu z vodných roztoků. Tento směr se prosazoval hlavně v rané geologii a bývá dáván do protikladu k představám o zásadní roli magmatu.