Osobnostní rys s výraznou biologickou a částečně dědičnou složkou, který se projevuje citovou nestabilitou a častějším prožíváním negativních emocí. U vyšších hodnot se typicky objevuje větší citlivost na zátěž, snadnější rozladění a zvýšená vnitřní tenze, což může zvyšovat náchylnost k neurotickým obtížím. Nejde samo o sobě o diagnózu, ale o temperamentskou dispozici popisovanou v psychologii osobnosti a psychometrii. Pojem zavedl a rozpracoval Hans J. Eysenck.