Vyjadřuje zásadu, že člověk nemá propadat překvapení ani údivu a nenechat se událostmi kolem sebe citově rozhodit. Jde o postoj nadhledu a vnitřní vyrovnanosti, blízký stoickému pojetí apatheia, tedy snaze zachovat klid tváří v tvář tomu, co nemáme plně pod kontrolou. V antické filozofii byl tento přístup rozpracován také Ciceronem.