Evoluční koncepce, která chápe proměny živých organismů jako proces vedený pevnými přírodními zákonitostmi a vnitřními omezeními, tedy jako vývoj směřující po předurčených drahách. Vnější prostředí se v tomto pojetí nepovažuje za hlavní hybnou sílu změn a evoluce není chápána jako převážně náhodná. Termín je spojován například s L. S. Bergem a řadí se mezi nedarwinistické, ortogenetické přístupy.