Nově přidaná cizí slova

Porodnický operační výkon, při kterém se u mrtvého plodu záměrně protne klíční kost, aby se zmenšil průměr oblasti ramen a usnadnilo se vybavení plodu. Označení je odvozeno z řec. kleis, kleidos pro klíční kost a z řec. tome ve smyslu řezu.. >> detail

Souhrn drobných tělesných poranění a poškození tkání, která vznikají při běžné zátěži nebo opakovaném mechanickém působení, například lehké zhmoždění či povrchová ranka. Jednotlivě mohou působit nevýznamně, ale při opakování se jejich efekt často sčítá a může přispět k přetížení, bolesti nebo zánětlivé reakci.;Opakované, zdánlivě malé zásahy do psychiky a sociálního prožívání člověka, například dlouhodobé zlehčování, zesměšňování, nefér kritika nebo šíření nepravdivých tvrzení. I když jde o „drobnosti“, při dlouhodobém působení mohou narušovat sebehodnocení, zvyšovat stres a zanechávat trvalejší psychické následky.. >> detail

Uměle vytvořený útvar, který nevzniká sám od sebe, ale je záměrně sestaven člověkem. Může jít o věcné řešení i o výtvor uvažování, například model nebo myšlenkovou konstrukci, která má pomoci něco popsat či pochopit.;Ve vědě, filozofii a společenských oborech jde o teoretickou entitu a abstraktní pojem, který je do určité míry utvářen dobovým kontextem, kulturou a někdy i ideologií. Neváže se na jediný přímo pozorovatelný předmět, spíše shrnuje více souvisejících projevů, postojů, procesů a zkušeností, přičemž žádný jednotlivý projev ho sám o sobě plně nevystihuje. Na takový pojem se obvykle usuzuje z nepřímých ukazatelů a v praxi se operacionalizuje například pomocí škál, dotazníků nebo testů, podobně jako když mluvíme o inteligenci nebo strachu, i když je nemůžeme přímo vidět.. >> detail

Přídavné jméno odvozené od záporné předpony a- a kořene centrum. Označuje něco, co neleží uprostřed, případně je výrazně vychýlené mimo střední oblast.;V cytogenetice jde o označení pro chromozomový fragment bez centromery. Takový útvar se při mitóze obvykle nepřichytí k dělícímu vřeténku, takže se nemusí správně rozdělit do dceřiných buněk.. >> detail

V medicíně označuje stav, při němž je kůže i slizniční povrchy nezvykle suché, drsné a často se olupují. Pojmenování je odvozeno z řeckého xeros, tedy suchý. Rozlišuje se primární podoba, někdy popisovaná jako epithelialis, která souvisí hlavně s nedostatkem vitamínu A a narušenou obnovou povrchového epitelu. Sekundární typ vzniká jako důsledek jiného onemocnění nebo působení zevních vlivů, například při snížené tvorbě ochranných sekretů, a může se projevit i na oku jako výrazně suchá spojivka. V praxi se může přidat svědění, šupinatění a drobné praskliny a u části pacientů jde o známku celkové dehydratace nebo některých systémových poruch.. >> detail

České botanické pojmenování pro žlutavě zbarvený druh rodu trojštět, tedy vytrvalou luční trávu s jemně nažloutlými klásky, která se často objevuje na loukách a pastvinách.. >> detail

Z latinského incidere. V epidemiologii a zdravotnické statistice jde o incidenci, tedy ukazatel vyjadřující, kolik nových případů určitého onemocnění v dané populaci během vymezeného období vznikne nebo je nově zachyceno. Používá se k odhadu rizika a obvykle se odlišuje od prevalence, která zahrnuje všechny aktuálně existující případy.;V matematice, hlavně v geometrii, označuje incidence vztah mezi objekty, například že bod leží na přímce nebo že přímka patří do roviny. Tento vztah se často zapisuje jako incidenční relace a může se popsat i pomocí incidenčních tabulek či matic.. >> detail

obecně označení pro uvedení něčeho do souladu se současností, tedy jeho aktualizaci a přizpůsobení novým podmínkám;v prostředí katolické církve jde o pojem pro záměrné otevírání se moderní době, snahu vést dialog se společností a promýšlet reformy církevního života, často spojované s impulzy papeže Jana XXIII. a s II. vatikánským koncilem. >> detail

Obecná, všelidská výzva k tomu, aby se lidé i celý svět obrátili k nápravě, tedy aby se skrze výchovu a vzdělávání zlepšily mravy, chování i uspořádání společnosti, jak tento pojem užívá Komenský.. >> detail

Fotochemie je část chemie, která zkoumá, jak světelné záření působí na látky a jak může vyvolávat nebo ovlivňovat chemické reakce, typicky tím, že molekuly přecházejí do excitovaných stavů. Poznatky z ní se uplatňují například při vysvětlování dějů v atmosféře i v některých technologických postupech založených na světle.. >> detail