V anatomii a lékařské latině výraz pro kloubní spojení, tedy skloubení kostí v místě jejich styku. Etymologicky se dává do souvislosti s latinskými základy coarctatio (zúžení) a articulus (kloub).;Ve fonetice označení pro koartikulaci, kdy se při mluvení překrývají pohyby mluvidel a výslovnost jedné hlásky je částečně ovlivněna hláskami v jejím okolí.. >> detail
V medicíně, hlavně v gynekologii, jde o označení pro stav, kdy je děloha nezvykle silně zásobena krví, tedy pro její hyperémii. Termín vychází z řeckých kořenů souvisejících s dělohou a s představou nadbytku nebo plnosti a může se objevovat například při zánětu nebo při změnách hormonálního prostředí.. >> detail
Z lat. extra mimo a os-oris ústa, označení pro něco umístěného nebo prováděného vně dutiny ústní, tedy mimo ústa, typicky při popisu vyšetření či přístupu vedeného z vnější strany.. >> detail
Doslovně vyjadřuje „na počátku“. V židovské tradici jde o hebrejské označení pro knihu Genesis, tedy úvodní svitek Tóry, jehož název je odvozen od prvního slova původního textu.. >> detail
Když fouká vítr do zad, je jednoduché vytáhnout plachty a vyplout. V přeneseném smyslu jde o latinské rčení, které připomíná, že v příznivých podmínkách nebo s podporou okolí se věci daří mnohem snáz než tehdy, když člověk bojuje proti překážkám.. >> detail
Proces, při němž se organismus nebo jeho část uvede do určitého tonu, tedy do napjatosti. Tato napjatost může být přiměřená a účelná, například jako běžná aktivace svalů, ale může být i nadměrná a nežádoucí, kdy už vede k diskomfortu či obtížím.. >> detail
Chirurgický výkon, při němž se do nádorové tkáně provede řez nebo se nádor záměrně rozřízne, typicky jako krok k jeho dalšímu ošetření či k získání vzorku pro histologii. Název je odvozen z řeckého onkos ve významu nádor.. >> detail
V biologii se tímto pojmem označuje protoplazma, tedy základní živá substance buněk tvořená hlavně cytoplazmou a jejími součástmi, v níž probíhají klíčové životní a metabolické procesy. Etymologicky se výraz pojí s řeckým bios.. >> detail
Anatomický výraz odvozený z lat. os parietale a os sphenoidale. Používá se pro označení vztahu k temenní a klínové kosti, typicky při popisu útvarů na lebce v oblasti jejich vzájemného styku nebo v bezprostředním sousedství.. >> detail