V medicíně označuje tonzilolit, tedy drobný ztvrdlý až kalcifikovaný útvar vznikající v kryptách krčních mandlí. Může se tvořit z nahromaděných usazenin a bakterií a někdy se projeví nepříjemným dechem. Pojmenování vychází z l. tonsilla a ř. lithos.. >> detail
souhrnné označení pro různé poruchy a odchylky v mluveném projevu a řečové komunikaci, například potíže s výslovností, plynulostí nebo hlasem. >> detail
Dobrovolné sdružení či spolek, kde se lidé spojují kvůli společnému zájmu, činnosti nebo cíli a často fungují na bázi členství a vnitřních pravidel.;Může jít i o označení pro prostor určený ke společenskému setkávání, případně pro podnik zaměřený na večerní zábavu, hudbu a tanec, kde se běžně podávají nápoje.. >> detail
V lékařství jde o označení pro zvýšenou kyselost krve. Termín je odvozen z lat. acidum (kyselina) a řec. haima (krev) a popisuje poruchu acidobazické rovnováhy, při níž se krevní pH posouvá do kyselé oblasti pod fyziologickou mez. Příčinou může být například nadměrná tvorba či hromadění kyselin, ztráta hydrogenuhličitanů nebo nedostatečné odstraňování CO₂ při poruchách dýchání.. >> detail
proces, při němž se na základě zjištěných příznaků a výsledků vyšetření určí, co přesně je předmětem posouzení, zejména jaké onemocnění pacienta postihuje, případně jaký je jeho pravděpodobný původ. >> detail
Označení pro situaci, kdy se u člověka s celkově nižšími kognitivními schopnostmi nebo s vývojovým omezením projeví jen v úzkém okruhu a spíše nepravidelně nápadně vysoké nadání či dovednost, například neobvykle silná paměť nebo schopnost rychlých výpočtů. Jde tedy o omezené „záblesky“ mimořádnosti podobné savant syndromu, nikoli o plošně vysokou inteligenci.. >> detail
V anatomii označení pro caecum, tedy počáteční vakovitou část tlustého střeva na rozhraní s tenkým střevem. V češtině se tomu běžně říká slepé střevo.. >> detail
Latinské přídavné jméno ve tvarech nullus, nulla, nullum vyjadřující úplnou nepřítomnost, tedy že není přítomen žádný člověk, předmět ani množství.. >> detail
Výraz vznikl z řec. skleros (tvrdý) a lat. proteinum (bílkovina). Jde o skupinu strukturálních, zpravidla ve vodě nerozpustných živočišných bílkovin, které tvoří pevné opěrné části a zajišťují mechanickou odolnost tkání, typicky v pojivu nebo na povrchu těla. Jejich stálost souvisí i s hustým křížením řetězců, například u kolagenu či elastinu.. >> detail
Operační výkon, při němž lékař mechanicky rozruší a přetne adheze, tedy vazivové srůsty spojující jinak oddělené tkáně nebo orgány, aby se obnovila jejich pohyblivost a přirozené uspořádání. Pojmenování je odvozeno z l. adhaesio (srůst) a z ř. tome (protětí) a zákrok se využívá zejména tehdy, když srůsty vzniklé například po zánětech či po dřívější operaci způsobují potíže.. >> detail