Nově přidaná cizí slova

Sebepéče v podobě psychoterapeutické práce vedené vlastní osobou, kdy člověk pomocí sebereflexe a vhodných technik (často převzatých z běžně používaných terapeutických směrů) cíleně podporuje svou psychickou rovnováhu a snaží se v konkrétní situaci upravit své emoce a způsoby reagování.. >> detail

onemocnění dřevin, při němž dřevokazné houby napadají kmen či větve a postupně rozkládají dřevní pletiva, takže vzniká hniloba, dutiny a strom ztrácí pevnost a stabilitu. >> detail

V medicíně se tím označuje stav nebo zánět, při němž se vytváří hnis, typicky při infekci a tvorbě hnisavého výpotku v tkáni nebo dutině.. >> detail

Pojem označuje pojetí, podle něhož se psychika a osobnost formují postupně v navazujících vývojových fázích, přičemž genetická výbava vytváří určité predispozice a konkrétní podoba se dotváří působením prostředí, zkušeností a výchovy. Zdůrazňuje se vzájemná interakce biologického zrání a vnějších vlivů, které mohou některé vrozené tendence posilovat nebo naopak tlumit, mimo jiné i prostřednictvím epigenetických mechanismů, jako je metylace DNA.. >> detail

Osoba, která se zabývá hlubším uvažováním o základních otázkách života, poznání a hodnot, případně také člověk, který rád mudruje a vystupuje jako ten, kdo má na všechno odpověď.. >> detail

V mineralogii jde o označení převzaté z mongolštiny pro matně křídově bělavý, neprůsvitný silicitový kámen, obvykle popisovaný jako světlá odrůda chalcedonu s opálovým charakterem, který se využívá i jako okrasný a šperkařský materiál.. >> detail

Bolestivá ztuhlost krčních svalů, při níž je pohyb hlavou výrazně omezený a krk působí jako ztuhlý.. >> detail

Označení pro krajní a opravdu poslední možnost, tedy rozhodnutí, k němuž se přistupuje až ve chvíli, kdy jiné postupy nevedly k cíli.;V právu a politice princip, že nejtvrdší zásah, například trestní represe nebo použití síly, má být zvolen až jako poslední prostředek po vyčerpání šetrnějších alternativ.. >> detail

V psychologickém hodnocení osobnosti se projevy a příznaky často řadí podle toho, jak silně vypovídají o stabilních rysech člověka. Existují nahodilé projevy, které jsou vyvolané momentální situací a pro daného jedince nejsou typické, například nechtěně pronesený nevhodný výraz. Dále se rozlišují sekundární, tedy spíše doprovodné znaky, jež mohou souviset s věkem, skupinovou normou nebo sociální rolí a při posuzování se berou jako méně podstatné, třeba výrazná gestikulace nebo zdvořilost přizpůsobená okolnostem. Oproti tomu centrální symptomy lépe vystihují jedinečnost osobnosti a mají vysokou diagnostickou cenu, například dlouhodobě dominantní styl jednání nebo opakované nedodržování domluv. Nejdůležitější jsou kardinální neboli signifikantní symptomy, které bývají výrazné, trvalé a rozhodující pro pochopení hlavních vlastností, například mimořádně vyhraněná zodpovědnost nebo dlouhodobě kolísavá emotivita. Takové třídění se využívá i při práci se syndromy, protože pomáhá odlišit klíčové znaky od těch pouze přidružených.. >> detail

V klinické psychologii a psychiatrii jde o stav výrazné, dlouhodobé otrávenosti samotným životem spojený se ztrátou základní životní energie a chuti existovat, často jako součást depresivních poruch a někdy i s myšlenkami na smrt.;V literatuře a filozofii se tím označuje existenciální znechucení a pocit marnosti, kdy se vytrácí radost z bytí a člověk prožívá život jako prázdný nebo obtěžující.. >> detail