V medicíně jde o označení pro nedoslýchavost, kdy je sluchová schopnost pouze částečně oslabená. Může mít podobu conductiva, tedy poruchu v převodu zvuku, nebo perceptiva při postižení smyslové části sluchového ústrojí, přičemž míra ztráty se zpravidla upřesňuje vyšetřením jako je audiometrie.. >> detail
V běžné řeči se tím označuje něco tuctového a ničím nepozoruhodného, případně také projev, který působí nevybraně a hrubě, někdy až sprostě.;V matematice se výraz objevuje třeba ve spojení ordinární diferenciální rovnice, tedy rovnice s derivacemi podle jedné nezávislé proměnné, na rozdíl od parciálních diferenciálních rovnic.. >> detail
obecně stav nevyváženosti, kdy celek není v ustálené rovnováze a snadno se vychyluje, je tedy nestabilní a má sklon ke kolísání;v medicíně a biologii narušení homeostázy, tedy vnitřní stability organismu, které se může projevit jako zvýšená labilita tělesných funkcí a horší schopnost udržet vyrovnaný stav;ve fyzice a chemii nerovnovážný stav systému, při němž veličiny jako teplota nebo koncentrace nejsou vyrovnané a probíhají děje směřující k dosažení rovnováhy, typicky popisované v nerovnovážné termodynamice. >> detail
V medicíně a biologii označení pro stav, kdy jedinec postrádá brzlík, ať už vrozeně, nebo po jeho chirurgickém odstranění. Taková situace se často projeví oslabením imunitních funkcí, protože brzlík je důležitý pro dozrávání T-lymfocytů. Původ výrazu se vykládá z řec. thymos a z lat. privare.. >> detail
Latinské přídavné jméno odvozené z bis a furca, popisuje útvar, který má vidlicový tvar a v určitém místě se rozděluje na dvě hlavní ramena nebo větve. V odborném jazyce, zejména v anatomii a biologii, se takto označují struktury jako cévy, nervy či výběžky, které se rozvětvují do dvojice částí.. >> detail
Výraz vzniklý z řec. homoios a morfe, užívá se pro označení stejné nebo velmi blízké podoby, tedy výrazné tvarové podobnosti. V popisu organismů či jejich částí může vyjadřovat, že dvě struktury vypadají podobně, i když nemusí mít totožný původ.;V matematice, hlavně v topologii, označuje homeomorfii, vztah mezi dvěma útvary daný zobrazením, které je spojité a má i spojitou inverzi. Prakticky to znamená, že jeden objekt lze na druhý převést plynulou deformací bez trhání a slepování a přitom se zachovají topologické vlastnosti.. >> detail
Antitoxický, tedy zaměřený proti účinku jedovatých látek. V medicíně a imunologii se tím popisuje zejména sérum nebo přípravek obsahující protilátky, které se vážou na bakteriální toxiny a zneškodňují je, typicky u infekcí, kde je hlavním problémem toxin (například u tetanu nebo záškrtu).. >> detail
V latině jde o označení pro zadní, hřbetní část těla nebo obecně pro dorzální stranu nějaké struktury. Spojení Dorsum sellae pojmenovává výrazný zadní kostěný okraj tureckého sedla na kosti klínové, který vymezuje prostor pro hypofýzu a navazuje na něj oblast zadních klinoidních výběžků.. >> detail
Mluvnický pád ve skloňování, který nejčastěji označuje předmět děje u sloves a lze ho určit otázkou koho. V některých vazbách se používá i k vyjádření směru nebo časového rozsahu a u řady tvarů v češtině může mít stejnou podobu jako nominativ.. >> detail
Latinské přídavné jméno odvozené od ad(g)nasci, vyjadřuje, že se někdo k rodu nebo rodině připojuje už samotným narozením, tedy že jde o osobu spjatou příbuzenstvím. V historickém, zvláště římskoprávním kontextu se tím často rozumí příbuznost určovaná po otcovské, mužské linii.. >> detail