učenec talmudské éry, aramejské označení pro mudrce, kteří vysvětlovali a vykládali učení rabínů z období Mišny. Amora´im navazovali na starší rabínské texty, dále je rozpracovávali a jejich diskuse tvoří hlavní část obou Talmudů i agadického midraše.. >> detail
souhláskový základ (kořen) slova, který nese jeho význam, skupina atomů, jež se při chemických reakcích nemění a přechází z jedné sloučeniny do druhé. >> detail
Testy sloužící k určení, která ruka je při činnosti dominantní (vedoucí) a která plní pomocnou roli, např. při navlékání nitě do jehly nebo při zatloukání hřebíku.. >> detail
Řecký filozof novoplatónského směru, mystik a antický idealista, který navazoval na Platónovy myšlenky. Rozlišoval tři typy duší: hvězdné, vesmírné a lidské. K rozvoji a vzestupu duše doporučoval tři cesty: soustředění (meditaci) spojené s askezí, kontemplaci (sjednocení duše se světem idejí) a extázi. Člověk se má připodobnit Bohu a skrze extázi má duše s Bohem splynout. Boha chápal jako Jedno (protón) i jako zdroj všeho. Za své tělo se styděl a upřednostňoval duchovno před tělesností.. >> detail