nejvyšší intenzita potíží v ranních hodinách – např. úzkosti, strachy, obavy z nadcházejícího dne, smutek, depresivní ladění a myšlenky na suicidium. >> detail
Hluk, který je v daném prostředí běžně přítomný a vzniká například dopravou (auty, vlaky, letadly), provozem továren, stavebními pracemi apod.. >> detail
terapeutická metoda, která využívá nepříjemné (záporné) podněty k odvrácení nebo omezení škodlivých návyků, žádoucí či atraktivní podnět se opakovaně spojuje s podnětem vyvolávajícím odpor, takže postupně začne vyvolávat nepříjemnou, negativní reakci a posiluje se averze ke zlozvyku. >> detail
Jde o nejranější období ontogeneze, které trvá od narození zhruba do 1 roku. Podle Erika Homburgera Eriksona (1902–1994) je pro ně typický konflikt „základní důvěra vs. základní nedůvěra“. Kojenec přichází na svět bezmocný, plně závislý na okolí a s nezralou regulací vlastní homeostázy. Díky opakované zkušenosti, že se o něj blízcí (zejména matka) spolehlivě starají, si během stále delších bdělých období osvojuje pocit známosti a bezpečí spojený s příjemnými prožitky. Vznikající základní důvěra se projevuje tím, že dítě dokáže snést krátké odloučení od matky, učí se spoléhat na druhé a postupně lépe zvládá frustraci. Podporuje ji přiměřená péče – hygiena, kojení, tělesný i sociální kontakt – přičemž důležitější než „množství“ je empatie, citlivost a přiměřenost reakcí. V tomto období si také začíná zvykat na rozdíl mezi vnitřními prožitky a vnějším světem. Přetrvávající oslabení důvěry může později souviset s tendencí k úniku do schizoidního nebo depresívního stavu. „Virtue“ (ctnost), která se v této fázi utváří, je naděje – vlastnost podporující život a schopnost věřit, že věci mohou dobře dopadnout.. >> detail