Starší postup z oblasti rentgenové diagnostiky, při kterém se vnitřní orgány posuzují při prosvěcování pomocí ortodiaskopu tak, aby se omezilo zkreslení obrazu a bylo možné co nejpřesněji určit jejich obrysy, polohu a přibližnou velikost. Pojmenování má řecký původ a odkazuje na přímé pozorování skrz tělo.. >> detail
Náboženská výzva, která nabádá věřící, aby vzdávali Bohu chválu, uctívali ho a vyjadřovali mu vděčnost.;Obrat často používaný jako textový motiv nebo název duchovních skladeb, kde shrnuje hlavní myšlenku oslavování Boha zpěvem či modlitbou.. >> detail
Lékařské označení pro dlouhodobé a výrazně nadměrné pití alkoholu, při němž dochází k opakovanému působení etanolu na organismus a postupně se rozvíjí chronická intoxikace, často provázená poškozením jater a nervové soustavy.. >> detail
silný pocit libosti a uspokojení, tedy příjemné potěšení, často chápáné i jako smyslný tělesný požitek;v etice a filozofii označení pro potěšení jako hodnotu nebo cíl jednání, často spojované s hedonismem a epikurejskou tradicí. >> detail
Podstatné jméno mužského rodu, jehož původ se vykládá z řec. bronchos (průduška) a skopein (pozorovat). Označuje bronchoskop, tedy endoskopický přístroj využívaný při bronchoskopii k vizuální kontrole dýchacích cest v oblasti průdušnice a průdušek, někdy také k odebrání vzorku tkáně pro další laboratorní posouzení nebo k jednoduchým terapeutickým úkonům, jako je odsátí hlenu.. >> detail
Lékařský výraz pro bolestivý stav spojený s drážděním sedacího nervu. Projevuje se neuralgickou, často vystřelující bolestí, která se může šířit z oblasti pánve či hýždí do dolní končetiny a bývá vyvolána tlakem nebo podrážděním nervových kořenů. Pojmenování vychází z řec. ischion a algos.. >> detail
Lékařské označení odvozené z lat. abdomen a z řec. pathos pro chorobný stav v oblasti břicha nebo břišních orgánů, které se uvádí tehdy, když není možné nebo vhodné stanovit přesnější diagnózu.. >> detail
Z lat. retro zpět a molaris (dens) stolička. Označuje útvar nebo oblast situovanou za stoličkami, typicky za posledním molárem na dolní čelisti, kde se v zubním lékařství popisuje například retromolární krajina.. >> detail
lup nebo kořist, tedy majetek získaný na úkor protivníka, typicky jako válečná či násilně odebraná odměna vítěze;v antickém římském prostředí označení pro zbraň nebo část výzbroje sejmutou poraženému nepříteli a uchovanou jako trofej, někdy i slavnostně zasvěcenou bohům, srov. spolia opima;v architektuře a dějinách umění znovupoužité stavební články převzaté ze starší stavby a začleněné do mladšího objektu, často z praktických důvodů i jako vědomý odkaz na minulost. >> detail
Pochází z lat. manducare a v odborné latině označuje mechanické zpracování potravy v ústech, tedy činnost, kdy zuby sousto rozmělní a člověk je přežvykuje a okusuje.. >> detail