Starší postup z oblasti rentgenové diagnostiky, při kterém se vnitřní orgány posuzují při prosvěcování pomocí ortodiaskopu tak, aby se omezilo zkreslení obrazu a bylo možné co nejpřesněji určit jejich obrysy, polohu a přibližnou velikost. Pojmenování má řecký původ a odkazuje na přímé pozorování skrz tělo.