Nově přidaná cizí slova

teologické přesvědčení, objevující se v některých raných křesťanských a gnostických směrech, že Kristus měl lidské tělo pouze na pohled a jeho bolest i smrt byly jen zdáním, nikoli skutečně prožitou tělesnou zkušeností. >> detail

Lékařský pojem pro zvýšenou frekvenci močení, tedy opakované nutkání na mikci v krátkých intervalech. Výraz má řecký původ a v praxi se užívá i jako synonymum k termínu polakisurie, často se zmiňuje například při dráždění nebo zánětech močových cest.. >> detail

Lékařský pojem pro parauretritidu, tedy zánět struktur a vaziva těsně obklopujících uretru. Název vychází z předpony para- ve smyslu v blízkosti a ze slova urethra, často jde o infekčně podmíněný stav s obtížemi při močení.. >> detail

Ureteropyelonefritida označuje zánětlivé onemocnění horních močových cest, při němž bývá současně zasažen močovod, ledvinná pánvička i tkáň ledviny, často jako následek vzestupné bakteriální infekce močového ústrojí.. >> detail

Latinské podstatné jméno odvozené od slovesa circulari. Označuje děj, kdy se něco pohybuje po uzavřené dráze nebo se vrací v pravidelném cyklu, tedy oběh či koloběh. V přeneseném významu může jít i o šíření a výměnu věcí, peněz nebo zpráv v určitém okruhu.;V medicínské terminologii jde především o krevní oběh, tedy proudění krve cévami, které zajišťuje zásobování tkání kyslíkem a odvod zplodin metabolismu. Přídomek collateralis popisuje boční průtok přes vedlejší cévní spojky při zúžení nebo uzávěru hlavní tepny, extracorporalis označuje mimotělní oběh vedený přes přístroj například během operací, případně při ECMO, Extracorporeal Membrane Oxygenation, a fetalis se vztahuje ke specifickému uspořádání oběhu u plodu, kdy se část krve fyziologicky vyhýbá plicím, například přes foramen ovale.. >> detail

Odborný medicínský pojem (od leucocytus) pro nález bílých krvinek v moči, který se obvykle odhalí při laboratorním vyšetření moči. Často jde o známku probíhajícího zánětu, například při infekci močových cest nebo postižení ledvin.. >> detail

Vnitřní impuls nebo tichý hlas, který člověka zevnitř směruje, podobně jako svědomí či rozumný úsudek, někdy vykládaný i jako nadpřirozené vnuknutí. V antické filosofii, zejména v souvislosti se Sókratem, se tak označuje osobní znamení či varování, které vede k respektování základních mravních pravidel.. >> detail

Skupina chemických látek tvořených atomy bóru a uhlíku, na které jsou v různém uspořádání navázány atomy vodíku. Často jde o poměrně stabilní klastrové struktury využitelné například v materiálové chemii nebo v některých specializovaných aplikacích.. >> detail

Původ je v latinském con (cum) ve smyslu spolu a ve slovese comitare, tedy provázet. Označuje něco přidruženého, co probíhá zároveň s jiným dějem nebo jevem a tvoří jeho doprovod.;V odborném, hlavně medicínském jazyce se tak popisuje doprovodný symptom či okolnost, která se objevuje současně s hlavním onemocněním, například v očním lékařství u některých typů šilhání.. >> detail

Lékařské označení pro odchylku v růstu a vývoji vlasů, tedy stav, kdy se vlasový porost vytváří nebo roste nenormálně, může se projevit třeba změněnou hustotou, kvalitou či směrem růstu. Pojmenování je odvozené z ř. para- a kořene trich- vztahujícího se k vlasům.. >> detail